blog Honzy Machaly

Od pondělí jsem doma s nemocí. Bolest v krku při polykání, teplota.

V úterý jsem to už nevydržel a šel jsem k doktorce. Moc se mi nechtělo, však uvidíte proč. Přicházím k dětské doktorce a čekám v čekárně, za chvíli vyjde, mě velice dobře známá, sestřička a ptá se mě na ročník. Na chvíli se schová do ordinace a pak zase vykoukne a říká že už mi je 19 a musím jít k nové. Zjišťuji tedy, že se mi do krku zadarmo nepodívá ani sestřička a tak čekám na kartu. Po krátkém rozhovoru se sestřičkou mě s radostí posílá za doktorkou Deďovou na 31 budovu (Atlas). Shodou okolností už od rána sněží a tak se dočvachtávám půl kilometru k nové doktorce.

Vcházím do budovy a podle mamky ji najdu v prvním patře. Stoupám tedy tam a snažím se najít ordinaci 209. Posadím se ke dveřím a vyčkávám s kartou a s kartičkou pojištěnce v ruce. Za chvíli vyjde nějaká ženská, jestli jdu za ní. Říkám, že ano, ale nebyl jsem si tím jist, neboť ve stejných dveřích je ještě druhá doktorka a jak já mám vědět jak vypadá

Naštěstí jsem to dobře trefil. Sestřička si mě registruje, vypisuje, přepisuje a občas se na něco zeptá. Za chvíli vykoukne do předsálí doktorka a vpouští mě dovnitř.

Zdravím a hned se mě ptá, kdo jsem, co jsem, kdo jsou mí rodičové, jaké mají nemoci, jaké mám já nemoci a na co všechno trpím. Pomalu s kapkou humoru vykládám celý svůj příběh od narození až po smrt ehm ... po současnost. Ona taky vtipkuje. Po pěti minutách datlování se mě ptá s čím přicházím. Vypláznu jazyk jak široký, tak dlouhý a ukazuji dutiny. ,,Máte to opravdu moc červené'' povída doktorka. Já přikyvuji a vyslíkám se podle jejích pokynů. Jsem upozorněn na to, že zde je i šatna a můžu jí využít Kdo to mohl tušit, šatna u doktorky U dětské byla plenta a stačilo to Prohmatává, ohmatává a propouští mě z lehátka.

Předepsala mi Penicilin 3x denně. Ptá se mě, zda to nepotřebuji nějak omluvit ve škole a tak říkám, že vlastně jo. Ptá se mě do kdy chci být doma a já říkám, že snad ona je doktorka a měla by to určit ona. Tak tam napsala týden, ještě že tak, stále mi není dobře. Před odchodem mi ještě ,,žirafa'' dává do ruky papírky na krev a moč. Okamžitě se ptám, kde s tím mám jít a co tam mám dělat. Všechno mi ochotně vysvětlila a já konečně mohl jít ven.

Nejdřív jsem došel na záchod a ponechal jsem něco ve zkumavce, dále pak vcházím na odběr krve. Ujme se mě ,,goryla'' (ženská, která je 4x větší než já) a nemilosrdně bez varování píchá jehlu, ani jsem nestihnul říct, že bych si radši lehnul a už jsem byl hotovej. Odcházím s bolavou rukou dom.

Po cestě domů jsem se ještě stavil pro Flashku, neboť bez ní to už asi nejde a email na vyměňování souborů mezi školou a domem není to nejlepší. Pokud si chcete něco nainstalovat na vaši flash, navštivte www.protableapps.com a nebo české stránky s programy na Flashku.

Když už mě nebaví učení do školy, programuji závěrečnou práci. Už je skoro ve finále. No ještě aby nebyla, když už se blíží termín odevzdání, že  Řeknu vám, nikdy bych netušil, jak bude těžké udělat celou moji práci.

Kdyby někoho zajímalo, co to vlastně dělám, tak je to minimalizace logických výrazů v programovacím jazyku Pascal.

Kdyby se vám tento příspěvek zdál trochu divný, ano je, vím to. Snažil jsem se psát chvílemi hezky,hovorově, abych natrénoval ,,něco'' na slohovku a chvílemi jsem byl už taky na práškách. Nedivte se